Nový Rok, nové já? Asi ne...
Znáte to, hodiny ještě nestihnou odbít půlnoc a vy už máte připravený obsáhlý "To Do List" toho, co chcete změnit. A co na tom, že za týden bude seznam ležet zmačkaný v koutě a upadat v zapomnění až do doby, kdy přijde rok nový a s ním ty samé nešvary, které je třeba napravit.
Nejsem moc seznamová a ani jsem nikdy nebyla. Poslední dobou se ale měním a zjišťuji, že v životě potřebuji řád. A když už ne rozvrh hodný autisty, tedy naplánovaný na každou minutu, tak alespoň rámcový, který mě postupně bude posouvat k mým cílům. Netuším, zda je to známka dospívání, či za to mohou nabyté zkušenosti, ale jakmile nevím co bude příští týden, jsem nesvá.
A také si nerada dávám předsevzetí, protože co si budeme povídat, je nikdy nedodržím. Patrně by mé první předsevzetí všech předsevzetí mělo být dodržovat věci, ve kterých vidím nějakou budoucnost. Nevím, zda je to nešvar mého znamení (ano, blíženec jako vystřižený) či jsem se jen nenaučila určité pravidelnosti, ale ačkoliv se pro vše velmi rychle nadchnu, stejně rychle příjdu o potřebné tempo, abych danou věc udržela.
Rozhodla jsem se tedy nečekat na Nový Rok, ani na nový měsíc či třeba na pondělí. Zkrátka, dnes dvě hodiny po půlnoci, v neděli 17. ledna, si vytvářím svůj vlastní seznam nešvarů a nápadů, jak je napravit. A mé naděje se opět stáčí k blogu a mému pravidelnému přispívání.
I když jsem delší dobu usazená v Praze, neustále mě baví procházet se ulicemi a fotit. Když se začnete dívat kolem sebe, objevíte spoustu zákoutí a kouzelných okamžiků, které stojí za to zachytit a tak s nimi pravidelně zásobuji svůj instagram (alespoň u něčeho dodržuji pravidelnost). A čím více se věnuji instagramu, tím víc bych se chtěla posunout dál i v blogovacím světě. Takže dost plánování a více činů.
Vím, že se nezměním. Jsem stále ta stejná, bláznivá knihomolka, která má jednou za čas chuť prásknout do bot a vydat se spontánně na cestu. Jen jsem stihla trošku dospět a tak doufám, že i když si nedávám vysloveně novoroční předsevzetí, blog konečně najde svůj směr.
A co vy, máte své novoroční předsevzetí?
 |
| http://www.freeimages.com/photo/notes-on-wood-5-1315374 |
Nejsem moc seznamová a ani jsem nikdy nebyla. Poslední dobou se ale měním a zjišťuji, že v životě potřebuji řád. A když už ne rozvrh hodný autisty, tedy naplánovaný na každou minutu, tak alespoň rámcový, který mě postupně bude posouvat k mým cílům. Netuším, zda je to známka dospívání, či za to mohou nabyté zkušenosti, ale jakmile nevím co bude příští týden, jsem nesvá.
A také si nerada dávám předsevzetí, protože co si budeme povídat, je nikdy nedodržím. Patrně by mé první předsevzetí všech předsevzetí mělo být dodržovat věci, ve kterých vidím nějakou budoucnost. Nevím, zda je to nešvar mého znamení (ano, blíženec jako vystřižený) či jsem se jen nenaučila určité pravidelnosti, ale ačkoliv se pro vše velmi rychle nadchnu, stejně rychle příjdu o potřebné tempo, abych danou věc udržela.
Rozhodla jsem se tedy nečekat na Nový Rok, ani na nový měsíc či třeba na pondělí. Zkrátka, dnes dvě hodiny po půlnoci, v neděli 17. ledna, si vytvářím svůj vlastní seznam nešvarů a nápadů, jak je napravit. A mé naděje se opět stáčí k blogu a mému pravidelnému přispívání.
I když jsem delší dobu usazená v Praze, neustále mě baví procházet se ulicemi a fotit. Když se začnete dívat kolem sebe, objevíte spoustu zákoutí a kouzelných okamžiků, které stojí za to zachytit a tak s nimi pravidelně zásobuji svůj instagram (alespoň u něčeho dodržuji pravidelnost). A čím více se věnuji instagramu, tím víc bych se chtěla posunout dál i v blogovacím světě. Takže dost plánování a více činů.
Vím, že se nezměním. Jsem stále ta stejná, bláznivá knihomolka, která má jednou za čas chuť prásknout do bot a vydat se spontánně na cestu. Jen jsem stihla trošku dospět a tak doufám, že i když si nedávám vysloveně novoroční předsevzetí, blog konečně najde svůj směr.
A co vy, máte své novoroční předsevzetí?
Komentáře
Okomentovat